cropped-P1250115.jpg

Hospodyňkám aneb co bude dnes k večeři a proč je dobré nemít doma chaos.

Přestože můžeme mít pocit, že žijeme v době, kdy je funkce tzv. „hospodyňky“ považována za trochu méněcennou a status ženy v domácnosti se netěší valnému společenskému ocenění, zdá se, že existuje i opačný trend novodobých hospodyněk, které evidentně opravdu baví mít hezký uklizený domov, navařené dobroty a domácí výrobky všeho druhu (status nestatus). Často ale slyším argument, že mít navařeno naklizeno v dnešní hektické době není možné a že úklid nikdy nekončí – zvlášť s dětmi.  Já se vám pokusím ukázat, že to tak nemusí být. Většina bytů, které znám, tomu nekonečnému (ne)úklidu sice nasvědčují a upevňují tak vlastně klid ve všech zúčastněných: ano, tohle je normální stav u všech, není se za co stydět. Je to naprosto pochopitelné, ale: několikrát v životě jsem navštívila byty, které byly „dokonale“ uklizené. Naleštěné podlahy, zářící dřez a vůně vanilky z právě upečeného koláče. To ve mně zanechalo hlubokou stopu, která vedla až k projektu Homemanagement pro spokojenou domácnost.

Po svatbě, v novém společném bytě s mým manželem, jsem si tyhle uklizené byty začala často s určitou nově se rodící touhou vybavovat. Mít dobře běžící domácnost, uklizeno, dobře navařeno, oblečení v pořádku atd. Prostě netopit se v tom chaosu. Umět najít silonky na jedno sáhnutí při ranním shonu, mít co jíst v neděli večer a nebouchat se hlavou o odpadávající polici. To všechno přestal být s manželstvím (a zvlášť později s dítětem!) ne jen nedosažitelný luxus, ale nutnost pro to, aby se člověk nezhroutil. Zjistila jsem, že pohodlný mladický život v chaosu by měl vystřídat spořádaný dospělácký život. S dítětem se mnohem hůře improvizuje a většinou na chaos všichni zbytečně nepříjemně doplatí. Narozdíl od bezdětných let, kdy je vám jedno, že večeříte popáté za sebou pizzu z mrazáku (ze které vás následně bolí břicho) nebo se vydáte na něco do města.

Existují dokonce výzkumy na vliv pořádku na psychické zdraví. Evolučně jsme uzpůsobeni na vytvoření stresové reakce, když prostředí okolo nás není přehledné. V savanách to byl jediný způsob, jak přežít – vědět, zda se neblíží smrtelně nebezpečný predátor (a mít tedy přehledné okolí), byla základní podmínka. A navíc nepořádek vnější zakládá na nepořádek vnitřní – taky jste si všimli, že v bytě, kde je nepořádek se snadněji naštvete (ať už při hledání čehokoliv nebo prostě jen z té nenaladěnosti, že vás čeká dlouhý úklid anebo prostě jen z chaosu, který plodí stres)? A naopak, že v naklizeném bytě je taková ta útěšná atmosféra, která uklidňuje chaotickou mysl a umožňuje odpočívat, protože je vše hotovo…? Možná i ta vanilková vůně má nějaké uklidňující účinky.

Ve mně jsou oba póly této reality, takže, ač je pořádek mou vizí a nekonečnou inspirací, mám za sebou i pěkně chaotickou minulost.

Narazila jsem na čtyři ženy, které mě nakoply tak, že se ze mně pomalu, ale doufejme jistě, začíná stávat odborník na vedení domácnosti s minimální časovou investicí (a ekologickým přesahem). Jsou to: M.D. Rettigová – ano, pokud jste se s ní někdy setkali, můžete mě považovat za blázna, ale z jejích rad na mě dýchá spořádanost, čistota a celkově prostě „pořádný“ život a vztahy časů minulých a pro dnešek stále inspirativních svým klidem a řádem. Další inspirací je mi uklízecí velmistryně Flylady (nejlepší jsou její videa s uklízecími triky, které si pouštím k žehlení:). Bea Johnson, která je už světoznámou celebritou se svým konceptem Zero waste home (bezodpadová domácnost) a nakonec Marie Kondo, jejíž tipy na zminimalizování a organizaci domácnosti jsou prostě přesně to, co jsem potřebovala.

Celkově jsem zjistila nejzásadnější věc: kouzlo tkví v zásadním triku – v systému. Už vás slyším: „nesnáším systémy“. Rozumím tomu, ale zkuste jim dát aspoň na chvilku šanci. Možná systémy nemáte rádi, protože vypadají, že člověka sevřou jako kleště, odstraní veškerou svobodu a kreativitu a vytvářejí horu povinností. Jenomže ve skutečnosti nic z toho vlastně není pravda:) Když člověk s hladovým dítětem v poledne zoufale zírá do lednice a neví co bude vařit, protože nemá žádné ingredience, nepovažuju to za skvělou kreativní svobodu, ale za stres. Když něco hledám v chaosu, nepodněcuje to můj uvolněný životní pocit, ale stres, že nestihnu včas odejít z domu, ujede mi mhd a propadne termín u zubaře atd. Chvíli mi trvalo tohle pochopit, protože moje máma, jakkoliv mi dala spoustu důležitých věcí do života, tohle nikdy neuměla. My jsme s rodiči žili vždycky v mírném chaosu, sice zvládnutelném, ale na vlak jsme dobíhali posledních 200 metrů vždycky sprintem a často nám ujel, doma jsme měli přetékající skříně, všechny horizontální povrchy zaplněné nesmyslama a co se bude vařit se řešilo pět minut před akcí, takže to podle toho taky dopadalo. To, že se dá doma uvařit vynikající jídlo, které promění celý den ve snesitelnější mě naučila až moje kamarádka někdy kolem dvacítky.

Podtrženo sečteno: v chaosu se dá žít, ale působí to neustálý mírný až vyšší stres. Naopak, když má člověk systém, ideálně zaběhaný tak, že na něj nemusí myslet, je to přesně podle hesla: podrž řád, řád podrží tebe. Navíc, základní poznatek dospělého života je: věci za tebe neudělá nikdo jiný. To znamená, že pokud je nechám hromadit, budu pak mít na krku hromadu. Takže je lepší porcovat a dělat vše průběžně. Já jsem ustálila patnáctiminutový systém úklidu denně plus pětiminutový večerní úklid kuchyně (ano, vážně to jde – protože nádobí myju během vaření).

Zdá se mi, že zvládnout domácnost znamená zvládnout půl základu pro dobrou rodinu a vztahy, i když to může znít zvláštně. Jakoby pořádek plodil pořádek:). Proto mě začalo strašně bavit pozorovat různé ženské strategie, jak na to (a budu ráda, pokud mi případně náhodný čtenář popíše ty svoje v komentářích).

Celkově se mi vydělily dvě hlavní témata:

A) organizace domácnosti plus úklid a…

B) … jídlo a vše kolem něj. Skončila jsem na takové vlastnoručně vyrobené tabulce, které se všechny návštěvy smějou, ovšem jejich sarkastický úsměv se mění v obdivný (nebo si to aspoň úspěšně namlouvám:), když se rozhlédnou (nadechnou té slavné vanilkové vůně) a vidí, že něco je jinak a že to zřejmě funguje. Plus mínus samozřejmě, ale funguje.

A tohle fungování a obdiv návštěv (mohu-li to tak s neskromnou radostí nazvat), mě dovedl až k myšlence, že bych svoji zkušenost mohla předat dál – všem těm, kdo na tom jsou podobně, jako jsem byla já a neví si rady. Proto vznikl tenhle web a moje konzultace. Postupně jsem svoje metody vyladila k dokonalosti a budu vám je předávat.

Základní triky jsou v plánování a snesitelném porcování povinností (do 20minut denně). A pak také v minimalismu – pravidlu vlastnit co nejméně věcí plus pravidlo, že každá věc musí mít svoje volně přístupné místo a po použití se tam musí zase vrátit.

Je potřeba mít plán na každý den na úklid, který je zaměřen na určité zóny a pravidelně se opakují. Díky tomu to zabere minimum času – já si dávám časovou hranici 15 (dobře, někdy 20) minut a plán na jídlo, na které pak stačí nakupovat jednou týdně a porcovat povinnosti na malé kusy. Pak si člověk ani nevšimne, že 15 minut denně něco dělá a místo pracovní soboty je sobota volná, místo úklidu večer je relax.

Pokud jste dočetli až sem, určitě ve vás nějaká motivace a touha po voňavé hezké domácnosti je, takže vzhůru do toho a napište mi, jak to jde! Já bych do sebe také nikdy neřekla, že budu jednou popisovat a doporučovat takovýto mnou vyvinutý systém.

 

2 thoughts on “Hospodyňkám aneb co bude dnes k večeři a proč je dobré nemít doma chaos.

  1. Ano, nakopnula mě tvá slova… i to, že tabulková nejsem jenom já :-) a těším se, že se dozvím více… neb nejsem dokonalá a k dokonalosti je cesta dlouhá… H.

  2. Zajímavý blog, ukládám do oblíbených. Já s pořádkem problém nemám, až se sama divím, rodiče po nás dětech nikdy nic nechtěli, nemuseli jsme doma nic. A uklízet i vařit umím vcelku dobře, tak nevím, kde se to u mě vzalo, když mě to nikdo cíleně neučil.
    V současnosti jsme se dostala s přítelem do garsonky – tam to ani jinak nejde, než mít co nejméně věcí a když už, tak každá musí mít svoje přesné místo, jinak bychom ani neotevřeli dveře:))
    Určitě každému doporučuju přemýšlet, který den bude čas pouklidit, vyžehlit, někdy se to udělat stejně musí a já fakt nehodlám sedět doma o víkendu, takže radši všechno udělám přes týden a pak mám klid od práce i od domácnosti. Sice teda máme mikro domácnost, ale někdy mi to přijde snad horší, v malém bytě fakt musí být vše na svém místě, uklizené, prádlo vyprané a nejlépe hned vyžehlené, jinak tam je bordel a chaos.)Vidím to u rodičů v baráku, tam je bordel někdy jak na skládce, je na to místo, tak se hromadí a to mě osobně děsí, nevím, po kom jsem:D

Napsat komentář